Spolupráce s přáteli

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

ALMANACH aneb kulturní mapa Rakovnicka (1999)

(kolektiv autorů)

 

Kolej Yesterday,  Bla bla bla,  Já vás zdravím,  Kdo ví, jak voní země,  ...

Jako dítě jsem chtěla být spisovatelkou.

Jako dospělá chci alespoň být.

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Karla Krátká - Jak jsem se neposlechla (2010)

Úvod - fejeton Čechovi co Čecha jest

(s laskavým svolením Karly Krátké)

 

Čechovi co Čecha jest

        Nikdy se nedá zapomenout vůně sklepa u babičky a dědy. Když teď pominu bedýnky brambor, sklenice okurek a kanoi na zdi, zůstává mi nad tím vším právě ona nezaměnitelná vůně. Vůně jablek! A byly to nádherné renety, zlaté a uhlířské, jablka malinová a pak hlavně ta velmi chutná ontária, která mi ale nezaváněla jezerem mezi Kanadou a USA, ani státy Kalifornií, Oregonem či Novým Yorkem, ale právě, jenom a pouze českou, rakovnickou, zátišskou zahrádkou. Na té, kromě jabloní, rybízů a angreštů, stála i třešeň a neodmyslitelná stará hruška máslovka. A babička se tu a tam sehne pro jednu spadlou, otře do zástěry a mňam, ale, řeknu vám, to je chuť. A kdykoli projde okolo, utrhne angrešt, srstku – jak říkává,  nebo do dlaně rybíz. Děda má dlaně větší, veliké, a to je pak nějakého pochutnání. A také je mnohem vyšší než babička, a hrušku mi utrhne tu největší a teď právě nejzralejší. Do tašky domů mi poskládá jak máslovky, tak ta nejlepší jablka, a  Monino, počkej, příště už dostaneš támhlety žíhaný, už docházej, a to si dáš. Každej den sněz jablíčko, nebudeš marodit.

     Nikdy jsem neviděla ani babičku ani dědu nemocné. Nikdy jsem je neviděla se šátkem na bolavém krku či kapesníkem na bolavém čele, nikdy jsem je neslyšela ani kašlat.

     Co všechno ještě hodláme měnit? Co všechno ještě odsoudíme? Co chceme zapomenout? Čemu se to chceme podobat?  A co všechno nám ještě pozbude češství? Mění se babičky a dědové, mění se naše bydlení, naše zahrady, naše zvyklosti.  Mizí pivoňky, srdíčka, floxy, konvalinky... Mizí třešně, hrušně, mizí jabloně.  

      Děda od jara do podzimu každé časné ráno vyšel na dvůr, aby sebral spadlé ovoce či listy. A večer totéž. Vlastně pořád. A byl to jó dvorek – v bačkorách či bosi jsme po něm mohli chodit. I dneska chtějí všichni všude čisto. A tak tedy čím více do okrajů města a více k novým výstavbám, tím více zámkových dlažeb, přesného trávníku, bělostných oblázků, stromové kůry...

       Floxy? Srdíčka? Kdeže. Bonsai, roubovaný jehličnan, túje. Jabloně? Hrušně? Ale kdepak. Japonská vrba. Z té se na zemi hruška nerozcákne, přece. Mizí romantika, užitek, lidskost. Hruška, a na ní houpačka. Kočka, brousící si drápky na vzrostlé třešni. Lavička, stále posazená pod starou lípou, několika generacím nabízející odpočinek a vyprávění při vůni květů nad hlavou.      

         Papája, mango, kiwi, liči... Ale umíme se ještě pořádně nadýchnout z  kameninové mísy plné jablek?

        Monino, každej den sněz jablíčko,  ševelí mi lístky našich jablůněk na zahrádce...   

        Čechovi co Čecha jest. A neplatí to jen o ovoci.

 

(říjen 2009)

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Křivoklát - čtvero ročních období - Studio B - DVD (2010)

Poezie - Jaro, Léto, Podzim, Zima

(s laskavým svolením Tomáše a Milana Bednaříkových)

 

Léto

 

Jen chvíli postůj, poutníče,

a ke rtům číši zvedni bez ostychu

Dopřej si, co lesní zelené sklo nabízí

snad z hojnosti až hlava zatočí se

 

Dýchej

 

i přes žár léta

ucítíš sílu středověku

a že je jí tu vůkol dosti

 

Doufej

 

že na dno ametyst byl vložen

jenž zachrání tě z opilosti

Jen chvíli postůj, poutníče

a dary Cereřiny přijmi

 

Lesní číš vyprázdni bez ostychu

 

Však víc už nebudeš chtít jinou

 

Postůj, poděkuj

a pohleď na tu pýchu

jež majestátně bdí tu nad krajinou

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Rakovník - 100 let šachu (2011)

(kolektiv autorů)

Kulturní Rakovník - slavní rakovničtí rodáci a současníci

 

Kulturní Rakovník

Slavní rakovničtí rodáci a současníci

 

        „A vzpomeňte ještě kolika slavnými jmény se Rakovník může pochlubiti. I tato tvoří historii města, která není bez významu pro jeho kulturní a společenskou přítomnost. Pokusme se alespoň ve zkratce zachytiti...“

         Promiňte, pane Mejstříku, ano? Z vaší stati Kulturní Rakovník jsem si vypůjčila pár vět a s jejich pomocí se v čase přenesla do kulturního Rakovníka dneška.

 

         Dicere Raconam volui dixique Canoram – jmenovati Rakovník znamená říci Zpěvný....

Známý veršík z Kampanova disticha  ani dnes neztrácí na významu. Básníci současnosti na sebe berou všeliké podoby. Náš kraj má v oblibě mnohý psavec a poutavé řádky liter o historii, osobnostech, osudech a krásnu čteme například právě od Karla Mejstříka, Františka Markupa, Oty Pavla, Ladislava Mičky, Františka Švarce, Jana Rennera, Ivo Mičky, Tomáše Bednaříka, Františka Krejčího, Miroslava Ivanova a mnohých jiných.

        Z rodáků vzpomeňme spisovatele a dramatika Dr. Jaroslava Mayera, známého pod pseudonymem Jaroslav Maria. Tento romanopisec, jehož hru uvedlo i Národní divadlo v Praze, zemřel v koncentračním táboře Osvětim. Další osobností dvacátého století je jistě pan profesor Jaroslav Čech, autor (nejen) Rakovnických renesančních soudniček. Milovník hudby, člen Rakovnické opery, se souborem Pražských učitelů vystupoval i v zahraničí. Známe ho též jako skvělého historika. Jak sám vzpomínal, velmi na něho působila atmosféra historického Rakovníka a především středověku naprosto propadl. Stejně jako další rakovnický rodák, rovněž spisovatel, PhDr. Jiří Spěváček, DrSc., vynikající znalec středověké latiny, autor knihy o životě a díle Karla IV.

 

       Na slávu pěvců Burianů, Michaela Jana Pavla Martinovského, Jiřího Herolda, Josefa Omáčky a mnoha dalších naše město nezapomíná. Dávno tomu, roku 1861, byl založen Pěvecko-hudební spolek, a psalo se „...aby i starobylé město Rakovník nezůstalo pozadu za jinými...“  Mezi osobnosti jistě zařadíme  dirigenta Osvobozeného divadla a Národního divadla v Praze, rakovnického rodáka Roberta Brocka, sólistku Rakovnické opery, učitelku Maru Špačkovou nebo houslistu Ladislava Štibora. Ač se zde nenarodil, vzpomeňme i sbormistra, zakladatele Rakovnické opery a ředitele tehdejší městské hudební školy – Zdeňka Tomáše.

       Rakovník v žádném případě nezůstává pozadu za jinými městy, žije hudbou všech žánrů, od dechových či tanečních orchestrů, přes beat, country, jazz, až po pěvecké sbory. Jmenujme kapelníky a zpěváky alespoň některých hudebních uskupení, jež se svými úspěchy rozhodně mohou chlubit - například Jiří Soukup, Josef Černík, Jiří Röll,  Radim Smýkal, Oto Křížanovský, Zdeněk Černý, Sláva Beneš, Bohunka Týčová, Milan Zimmermann, Jana Štenglová, Saša Pleska, Martina Polanová,  Lucie Černíková. Z rodáků - Otakar Pihrt, hudební skladatel, dirigent, hornista Českého rozhlasu je též zakladatelem Rakovnického komorního orchestru a (dnes už nejstaršího) tanečního orchestru Merkur.   

 

      Většina malířů našeho kraje sice nemá město Rakovník zapsáno jako své rodiště, Rakovník si je ale jistě rád „přivlastnil“. Potkáváme se s jejich díly a čteme jména - Vladimír Vácha, Jan Látal, Václav Zoubek, Jiří Anderle, Jiří Polák, Emil Pejša, Václav Rabas, Antonín Pelc, František Lexa, Pravoslav Kotík, Rudolf Puchold, František Matějka, Vojtěch Tittelbach...

      Z našich rodáků vzpomeňme malíře a grafika Radomíra Koláře. Vyučoval na Pražské akademii a je znám i jako knižní ilustrátor. Rakovník dneška nám nabízí obrazy například Romana Ch. Skleničky,  Dalibora Blažka aj.

      Nejvýraznější osobností v tomto umění, v malířství a především sochařství, na kterou je Rakovník právem hrdý, je bezesporu Miroslav Pangrác. Autor mnoha podobizen, portrétů, bust a soch slavných osobností – T. G. Masaryka,  Karla Čapka, Jiřího Wolkra, Otýlie Beníškové, Karla Havlíčka Borovského, Bedřicha Smetany, K. V. Raise, Antonína Slavíčka, Josefa Zítka, Františka Ženíška, Emila Buriana, Karla Koubka, Jana Rennera, Karla Mejstříka, Vladimíra Komárka, Jana Otta a mnohých dalších. Roku 1961 byla na náhrobku Františka Škroupa v Rotterdamu odhalena socha mladičké dívenky s lyrou v ruce, symbolu, Hudby... Autor? Rakovničan. Akademický sochař a malíř Miroslav Pangrác.

 

       Když roku 1872 (po šedesáti letech od prvních představení) rakovničtí divadelníci dali svému spolku jméno po Josefu Kajetánu Tylovi, nemohli tušit, jakých úspěchů budou dosahovat ještě po více než sto letech. Doby, kdy mezi aktivní členy spolku patřil Zikmund Winter, František Hovorka či Matěj Dobromír Štembera, jsou ale opravdu v nenávratnu.

       Náhodě vděčí Rakovník za to, že je rodištěm dítěte rodiny Jelínkovy kočující společnosti - Otýlie Beníškové, jedné z předních českých hereček.  Své dětství a mládí prožil v našem městě nejvýraznější herec své doby, režisér a spisovatel Zdeněk Štěpánek. Nezapomenutelný představitel postavy Jana Husa, Jana Žižky, Maršála z Čapkovy Bílé nemoci či Nezbedného bakaláře, kterého sám dle povídky Zikmunda Wintra zdramatizoval, se do Rakovníka celý život vracel navštěvovat svoji maminku. Z rodáků připomeňme výbornou herečku Marii Hejnalovou, manžele Marii a Augustina (Ducu) Linhartovy a herce a režiséra Karla Lukeše, jenž se představil i na prknech Národního divadla. V Rakovníku část života prožil herec a svého času ředitel Národního divadla v Praze Vítězslav Vejražka, stejně tak  herec Městských divadel pražských  Jaroslav Cmíral, známý i z televizních a filmových rolí, Rakovničanem  se cítil i jeho otec, herec a režisér souboru Tyl -  František Cmíral. Z herců a režisérů vzpomeňme také Břetislava Cóna, Václava Karnolda či Pavla Kublu. K současnému divadelnímu spolku Tyl neodmyslitelně patří jména například Jaroslav Kodeš, Alena Mutinská, Jan Švácha...

 

         Amfora je když... Když se přes čtyřicet let schází amatérští fotografové Rakovnicka, na svém kontě mají mnoho zahraničních výstav a salonů, obesílají několik mapových okruhů, a především každoročně zaplní výstavní síň v našem městě zajímavými fotografiemi a stovkami návštěvníků. Studio amatérské fotografie vzniklo pod vedením dalšího rakovnického rodáka - Karla Koubka, v současnosti je to Václav Hvězda, komu vděčíme za příjemné chvilky rozjímání nad kumštem něco nějak vidět a přesně tak to zachytit na věčnost.

 

       Nejen fotografie nám vypovídají o kultuře minulosti a současnosti našeho královského města Rakovníka. Co času by člověk mohl strávit v Muzeu TGM, státním okresním archivu, Rabasově galerii, v městské knihovně, na výstavách či koncertech  nebo jen tak v klidu domova nad regionální literaturou. Rakovničtí rodáci ovlivňovali kulturní život Čech již od šestnáctého století. Ať se jednalo o hudebníky, řečníky, malíře nebo  písaře. Děkujme též i tehdejší rakovnické škole, do níž byli dosazováni bakaláři přímo z pražské univerzity. O mnoho let později obohatilo  naše město založení reálky, nejstarší v Čechách, z jejíchž učebních lavic vzešla nejedna významná osobnost. Snad ani nebylo příliš pravdy na slovech profesora Zikmunda Wintra po jeho příchodu do Rakovníka, že „...co se tkne bydla zdejšího – musím vyznati, že tu hrozně neveselo..“. Vždyť vzpomeňme, jak díky své lásce ke zpěvu a hudbě se u nás vbrzku cítil lépe, přidal divadlo, knihovnu, Měšťanskou besedu, archiv...  Rakovník si zamiloval („...jest veliká v Rakovníce přízeň všech zdejších lidí..“) a nejednu povídku ve svých knihách našemu městu věnoval.

       Roku 1908  učitel a spisovatel Jan Renner píše, že „...Rakovník jest městem novověkým, úpravným, živým a čilým“.

       Ano, jest. Živým, čilým, a co se kulturního života týče - velmi aktivním. A mně nezbývá než uzavřít stať „Rakovník kulturní“ opět slovy spisovatele Karla Mejstříka, která si můžeme přečíst v Knize šachové již v roce 1941,

     „Je-li měřítkem vyspělosti města jeho kulturní a společenský život, je nutno říci, že Rakovník se řadí k nejčilejším a nejpokročilejším venkovským městům."

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Stará řeka - čtvero ročních období - Studio B - DVD (2011)

Poezie - Léto na Berounce, Podzim pod Týřovem, Skryjské jaro, Zimní řeka

(s laskavým svolením Tomáše a Milana Bednaříkových)

 

 

Léto na Berounce

 

Slunce se přehouplo přes huňaté kopce

Protkalo naducané polštáře mlhy

                      válící se nad lenivou hladinou

 

Harmonická symbióza

         zvěře    ptáků    ryb  a stromů

         ztvárňuje typický ranní klid

 

Nehybné sedící siluety

           bláznovství tichému věrné a propadlé

                    posnídají akordy

Pro pozemský ráj vrátí se i při setmění

                a odejdou až s pozdní noční hodinou

 

Mohutné skály

                     pověstmi opředené

         stráží proud s tišinami

                           a se schovaným zákoutím

   

     Blýskne se ledňáček                    

           volavka zakřičí

      a v luhu černý čáp

  jak by chtěl napodobit na protějším břehu starý mlýn

 I výr tu svoji trošku přidá

                        Jen co po proudu připluje dloužící se stín

 

 

Nenapodobitelná jsi

                        řeko moje...

stará -  černá - líná

To ale nejsou právě hezká synonyma

       Ty jsi přece - hlavně Jiná

 

   Jsi jediná

         a jedinečná

 

    a snad právě proto touha odvěká a nekonečná

vede k tvým břehům kroky všech

 

co znají lesní moudrost

      přátelství

a setonovský ideál

Ty pluješ si pořád

      dál a dál

 

ale k tvým osadám a k dýmu ohňů

vracím se i přes chuť již mnohokrát poznaného

 

Volání divočiny kolem tvých břehů

      nikdy neodolám.

 

I když je

na účet volaného...

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Daniela Sobínová - Černé linky (2011)

Doslov

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Tereza Lukavská - OCD (2011)

Rozhovor

(s laskavým svolením Terezy Lukavské)

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

The Anchor Puzzle Book - Jerry Slocum & Dieter Gebhardt (2012)

Historie rodiny Brockových a výroba Richterových stavebnic v Rakovníku

(s laskavým svolením Jerry Slocum & Dieter Gebhardt)