Jak se žije s OCD

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

Jak se žije s OCD?

 

 

Gynekologie, lékař středního věku:

Pane doktore, omlouvám se, všechno takto dělám proto, že mám OCD.

Hm, to neznám.

(Vysvětlím)

Aha, to jako že vám něco našeptává - skočte z okna, skočte z okna?

Ne, to opravdu ne.

 

Vstřícný lékař, hodný. Kdo může za to, že pojem nezná?

 

 

 

Gynekologie, lékař středního věku:

Pane doktore, já mám OCD.

Ano, rozumím. Doufám, že na tak těžkou formu máte invalidní důchod. Ve všem pomůžu, klidně se na vše zeptejte, a nespěchejte.

 

Perfektní lékař, skvělý operatér. Mrzí mě, že jsem ho musela opustit kvůli prostředí budovy, kde na stejných židlích čekárny tu a tam leží bezdomovec.

 

 

 

Gynekologie, mladá lékařka:

Paní doktorko, já mám OCD.

Rozumím. Jakého typu je vaše OCD? S čím je největší problém? Podívejte, tohle křeslo, podložku jsem upravila takhle, ale můžeme to udělat znova, podle vás. Všechno si řekněte, není kam spěchat. Musí to být pro vás obrovská zátěž, že. Nejde vůbec o strach ze zákroku, z výsledků, je mi jasné, že větší problém je se tady najíst, jít na wc, sednout na postel...

 

Výborná lékařka, na svém místě. Poznávám, že se v současném studiu medicíny již pojem OCD objevuje.

 

 

 

Nemocnice, oddělení gynekologie, zdravotní sestry:

Víte, potřebuji pomaleji tohle, mám OCD.

Neznám, povídejte, popište.

 

Skvělé sestřičky, posadily se i na delší čas, chtějí nemoc znát, jsou velice zúčastněné.

 

 

 

Nemocnice, chirurgická ambulance, lékař středního věku:

Pane doktore, prosím, trpím poruchou OCD.

Nebojte se, tady nic neteklo.

 

Nedobrá zkušenost, celkově.

 

 

 

Sestra na rentgenovém pracovišti:

Prosím vás, potřebuji se zeptat, protože mám OCD.

Já nevím, co to je, na to tady nemám čas.

 

 

 

Chirurg, středního věku:

Pane doktore, mám OCD.

No, u nás se štítit nemusíte.

 

Nedobrá zkušenost, celkově.

 

 

 

Lékařka na odborném pracovišti, středního věku:

Prosím, mám OCD, mám ty a ty potíže, protože se mi stalo...

Já se o drby nezajímám.

 

 

 

Nemocnice, chirurgická ambulance, mladý lékař:

Pane doktore, mám OCD.

Nebojte se, krůček po krůčku a všechno zvládneme. Teď budeme potřebovat tohle, je vám dobře? Chcete pauzu? Teď budu muset sáhnout semhle, asi to pro vás bude těžké. Vidím, že bolest nesete statečně, horší je to pro vás určitě s dotykem kvůli OCD, viďte? Dám vám ubrousek, to by šlo, že?

 

Perfektní přístup, až dojímavý. Otec může být na syna hrdý.

Kontakt

Monika Pokorná tel: 607 07 4620 monika.poutnik@seznam.cz