Kam kráčíš, Rakovníku...

 

------------------------------------------------------------------------------------------

 

        Proč jde ten Rakovník tak do háje... Nebo se mi to jenom zdá, přeháním a je to všude stejné... Proč jde tedy všechno všude tak do háje...

       Rakovníku milý. Milovaný i zatracovaný.     

        Vyzbrojena tužkou-blokem-foťákem zkusím zas a znova prozkoumat, zda jdeš vpřed mílovými kroky, zda stagnuješ, nebo zda dostáváš svému jménu a lezeš pěkně pozpátku.  

 

        Svatý Petr při pronesení slov „Quo vadis, Domine...“ odcházel z města pryč, do bezpečí. Já se nepřátel nelekám a jdu cestou opačnou, tedy do města. Proč bychom také měli utíkat? Je to náš Rakovník, naše město s mnoha tajemstvími, zákoutími, náměstím, památkami. Rakovník se svými osobnostmi, s historií...

 

      Náš domov.

 

      Nechci z domova utíkat.

      I proto tohle psaní...  

 

 

Chci psát o Rakovníku hezky

       A co je na tom špatného? Samozřejmě, vždyť jsem rodačka, patriot každým coulem. Uznávám, v poslední době někomu moje články můžou vyznít jako rejpalství, rebelství či věčná opozice (jak už mi říkávala moje babička). Ale věřte mi. Nepíšu je ani z nudy, ani ze zapšklosti, ani vzhledem k přicházejícímu staršímu věku, ani z nesnášenlivosti, ale - koneckonců - přece se dá poznat, o co mi jde...

       Chci psát o Rakovníku hezky. Vždyť jsem rodačka a patriot každým coulem. Ale růžové brýle opravdu nosit nehodlám a smířit se s věcmi nepěknými už vůbec ne.

       Pořád doufám. Já doufám v účinek tohoto psaní, já doufám v zamyšlení, v kajícnost, v sypání popele na hlavu, v chycení se za nos...

Kontakt

Monika Pokorná tel: 607 07 4620 monika.poutnik@seznam.cz